Zásahy

První velký požár, o kterém je možno nalézt zprávu, je ten, který předcházel založení sboru. Vypukl ve stodole Tomáše Dračky č.p. 6 a zachvátil dalších šest naplněných stodol, které lehly popelem.

Po založení sboru dobrovolných hasičů se jeho členové museli potýkat za dobu své dvacetileté existence s celkem čtyřiceti požáry. Nebyly to samozřejmě požáry jen v Uhřicích, hasiči vyjížděli k požárům i v okolních vesnicích. A naopak, když hořelo v Uhřicích, sjely se na pomoc okolní sbory.

Například roku 1880 vypukl 19. srpna v sousedních Cetkovicích v dopoledních hodinách velký požár v domku č.p. 45 u Marie Kubínové. V krátké době se požár rozšířil i na dvě sousední stavení č.p. 44 a č.p. 46 a úplně je zničil. Nebýt včasného zásahu členů uhřického sboru lehla by tehdy popelem celá vesnice, protože v té době cetkovický sbor neexistoval. Ale tento požár byl bezprostředním podnětem k jeho založení, což se stalo počátkem roku 1881.

18. července 1900 zasahoval sbor při požáru v sousední obci Borotín, kde lehlo popelem dvacet jedna domů. Nejprve začalo hořet v domě Antonína Křivínky č.p. 11. Stříkačka čerpala vodu z panského rybníka, ale pro velké stoupání nemohlo se stříkat špicí, voda se musela nalévat do beden. V krátké době shořely domy č.p. 11 a 12.

„Než byla to teprv předehra neočekávané hrůzy. Než se kdo nadál, stály stodoly na Malé straně v plném plamenu a sice první Petrova, pak Dvořáčkova a Ženatého, pak Kalabusova, než v témž okamžení vzňala se zadní část stavení pana Gregora a Nárožného, následoval předek Gregora a Nárožného, Jan Kvítek s celým stavením, Jan Holek, Trčka. Než nebylo dosti na tom. Ihned se vzňaly domky protiležící, Elbův, Huzlíkův, Grézlův, Sedlákové a Ševčíka, než v kritickém tom okamžení nebylo hrůze konec ještě. Vzňala se taky kolna Josefa Ženatého, též Dvořáčkova i s přední částí. Když vzňaly se jmenované stodoly, rozprchl se polekaný lid na hájení svého majetku, neboť byla ohrožena celá ves…. Lehlo popelem ještě pět domků. Škoda jest nesmírná. Jan Čermák, t. č. velitel“.

V posledních dnech roku 1901 vypukl v obci požár, který nejvíce postihl náčelníka sboru Jana Křičku, ale i další stavení a stáje. Na uhašení požáru se podílely i okolní hasičské sbory.

Některý rok musel sbor zasahovat vícekrát. V roce 1905 to bylo celkem třikrát – dvakrát v sousedních Cetkovicích a jedenkrát v Uhřicích u požáru stodol Jana Nechuty č.p. 9 a Josefa Zvejšky č.p. 10.

Největší požár v obci za dosavadní existenci sboru vypukl 16. května 1906 po desáté hodině večerní na Malé Straně./1 Začal ve stodole č.p. 7 a postupně zasáhl další dvě stodoly a domy č.p. 6, 5, 4, 3, 2, 83 a 82, které úplně zničil. Hasičům dlouho trvalo, než se jim podařilo dostat oheň po kontrolu.

V roce 1907 sbor zasahoval pouze u dvou požárů v obci Světlá.

Naštěstí ne každý rok hořelo. Tři roky měli hasiči klid. Pak ale jako kdyby si to chtěl oheň vynahradit. 23. března 1910 v jednu hodinu v noci byl sbor volán k požáru do Cetkovic, kde hořelo čtrnáct stodol. Tak velký požár se nevyhnul zraněním. Při jeho hašení přišli k úrazu tři členové sboru. Od Zemské hasičské podporovací pokladny obdrželi přiměřenou náhradu za způsobený úraz. Kolik ta částka činila, se už nepodařilo zjistit.

Pět let se oheň obci vyhýbal.

Dne 22. září 1911 vznikl požár ve stohu slámy Josefa Langera. Stoh byl od obytných stavení vzdálen jen asi osm metrů, proto hrozilo nebezpečí, že přeskočí a rozšíří se i na ně. Ale včasnému rychlému zásahu sboru se podařilo zabránit jeho šíření a byl zlikvidován.

22. června 1912 se „červený kohout“ objevil mezi stavením č.p. 17 a 18 a ačkoli byli všichni v práci, podařilo se jim brzy dostavit na místo a oheň zdolat bez větších majetkových škod. Jeden člen byl zraněn, naštěstí nijak vážně.

Pak přišla první světová válka a mnoho členů hasičského sboru muselo narukovat. Počet činných členů sboru se zmenšil z dvaceti osmi v roce 1913 na celkem tři v roce 1915, což je opravdu nedostačující a v podstatě nezásahuschopné. Bylo velké štěstí, že zásahu hasičů nebylo za celou dobu války v Uhřicích ani v okolních obcích potřeba, kromě jednoho případu.

Ten jeden jediný požár vypukl v Uhřicích 28. července 1915 u dlouholetého náčelníka a čestného člena Jana Křičky, kde shořela stodola. Zbylí tři členové museli vyvinout přímo nadlidskou sílu, aby se jim podařilo oheň lokalizovat.

19. října 1926 byl sbor volán k velkému požáru do Borotína, kde hořely mlaty. I když byl požár rozsáhlý a sbor přijel i se stříkačkou nebylo již pomoci třeba. Díky automobilové stříkačce letovického sboru, která měla takovou účinnost, že nahradila několik ručních stříkaček, byl požár rychle zvládnut a nevznikly velké škody.

V roce 1929 zasáhl sbor při hašení požáru v Uhřicích na domě Albína Žáčka.

Roku 1930 a 1931 byl sbor volán poplašným signálem k požáru do Cetkovic a do Světlé. V Cetkovicích účinně zasáhl a pomohl zmírnit škody, ale ve Světlé již nebylo jeho pomoci třeba, protože oheň byl uhašen dříve, než se tam sbor dopravil.

V noci ze 17. na 18. ledna 1933 vyjel sbor k požáru do Cetkovic, kde hořel dům Josefa Janka. Sbor se dostavil v čas, ale kvůli nedostatku vody nemohl zasáhnout se stříkačkou. Muselo být rozvinuto velké množství hadic a ty byly propojeny s hadicemi cetkovického sboru. Teprve tak byla dopravena voda na hašení požáru, který byl vzdálen od vodního zdroje (rybníku) asi dvě stě čtyřicet metrů. Požár byl včas uhašen, než se mohl rozšířit na další domy. Ve stejném roce hořelo ještě dvakrát. 25. října v Uhřicích stoh slámy Eduarda Krupičky. Místní sbor však pro nedostatek hadic a vody činně nezasáhl.

4. prosince jel sbor k požáru do Jevíčka, kde hořel akciový pivovar. Oheň se naštěstí podařilo brzy zdolat, takže škody nebyly nijak závratné.

8. června 1935 zasahoval sbor u místního požáru. Bleskem byl zapálen dům č.p. 69 který patřil manželům Ambrozovým. Bylo zde na dva proudy upotřebeno celkem sto osmdesát metrů hadic. Na pomoc přispěchal i jevíčský sbor, který však již činně nezasáhl. Oheň se naštěstí dál nerozšířil.

Ne vždy se požár obešel beze ztrát na životech. Stalo se tak 23. srpna 1935. Sbor byl volán k požáru do Cetkovic, kde hořely čtyři domy za hřbitovem. Oheň si zde vyžádal i lidský život - uhořel Josef Smékal, jeden z majitelů domu.

14. února 1937 dopoledne vypukl požár u Leopolda Koutného. Shořela jenom částečně střecha nad chlévem, protože hasiči oheň rychle zdolali. Škoda činila 1 500 Kčs.

Z doby protektorátu chybí většina zápisků a poznámek a ani v obecní kronice není nic, z čehož se dá usuzovat, že v té době pravděpodobně nehořelo. Obec neleží ani blízko nějakého vojensky strategického místa, které by bylo vystaveno náletům a tak byla obec válečných hrůz ušetřena.

Přesto se občas nějaký požár vyskytl. 15. září 1944 byli hasiči vyrušeni poplašným signálem. Hořel stoh slámy v Uhřicích. Díky jejich okamžitému zásahu bylo zabráněno rozšíření ohně.

Vzniku požáru bylo lepší předcházet. Už v roce 1941 byly po dobu žní zavedeny žňové požární hlídky, denní i noční, pro muže od osmnácti let. Hasiči byli využíváni nejen na žňové hlídky. Například když v březnu 1943 přistálo na Kubínově poli nouzově cvičné letadlo německé branné moci, museli ho hasiči po celou noc hlídat.

V únoru roku 1947 ve dvě hodiny ráno vypukl požár u Josefa Rozbořila pod kůlnou a v přilehlém dřevníku, ale včasným zásahem hasičů byl brzy uhašen.

10. srpna 1951 vypukl ve čtyři hodiny odpoledne požár u domku Marie Langrové č.p. 77. K ohni se sjely hasičské sbory z Uhřic, Cetkovic, ze Světlé, Jaroměřic a z Jevíčka. I přesto, že se sjelo tolik sborů, nedokázalo se zabránit nezanedbatelným škodám. Při vyšetřování příčiny vzniku požáru se zjistilo, že ho založily malé děti, které si zde hrály.

8. května 1952 po deváté hodině večerní začal v Chornicích hořet velký stoh slámy. K požáru se sjelo velké množství hasičských sborů z blízkého i vzdáleného okolí, ale přes veškerou snahu všech sborů stoh vyhořel celý. Podle oficiálních zdrojů byl prý zapálen nějakým záškodníkem ze zahraničí, kterého se nepodařilo dopadnout.

Od roku 1952 se opět zavádějí po dobu žní v obci, tentokrát pouze v noci, žňové protipožární hlídky, od 22 - 01 hod. hlídkuje první dvojice, od 01 - 04 hod. druhá dvojice a v hasičské zbrojnici je každodenně určen jeden člen sboru, který tam hlídá.

Hasiči nezasahují pouze u požárů, ale musí plnit i jiné, mnohdy nepříjemné povinnosti. Když se v květnu roku 1952 v Lipině utopil při koupání šestnáctiletý Petr Krajíček ze Světlé, byli to hasiči, kteří museli nalézt jeho tělo. Našli ho poblíž hráze, kde ho vylovili háky.

Roku 1953 byla v obci nainstalována nová hasičská siréna na elektrický pohon, čímž se zlepšilo a zrychlilo svolávání požárníků. Účinnost sirény se v praxi vyzkoušela až v roce 1958, kdy 10. června v dopoledních hodinách vypukl náhle požár u Jana Vašíčka č.p. 21 v Uhřicích. Jen s námahou se požárníkům podařilo vyvést ze stáje krávy - dojnice, které patřily místnímu JZD. Chlév i kůlna lehly popelem. K ohni se sjelo několik dalších požárních sborů, kterým se podařilo zabránit, aby se oheň rozšířil na další budovy.

Aby se předcházelo požárům obytných domů, přikročilo se v padesátých letech ke konání požárních prohlídek obytných a hospodářských budov, která se prováděla každý rok vždy v březnu, který byl vyhlášen Měsícem požární ochrany.

Byly vybrány dvojice prohlídkových skupin:

• Kubín, Toul - Malá strana
• Staněk, Vašíček - spodní strana
• Mrva Al. ml., Zvejška Jos. - horní strana
• Písek, Kohoutek - Hřesko a Oulehle
• Langer Jos., Hrazdíra - Štěrky a u lesa

11. listopadu 1962 zasahoval sbor u požáru rodinného domku v Borotíně. Oheň byl naštěstí brzy uhašen, a tak nevznikla velká škoda.

O tři měsíce později hořelo v Uhřicích. 28. února 1963 vypukl požár, při němž shořel dřevník u Staňků a u Nováků střecha nad chlévy. Požárníci oheň brzy lokalizovali a zabránili tak jeho dalšímu šíření. Při požáru pomáhali také místní občané. Protože byl veliký mráz a voda zamrzala přímo v hadicích, házeli lidé na oheň sníh. Bylo zjištěno, že požár vznikl od pilinových kamen, které jejich majitel příliš nacpal pilinami.

V roce 1975 začalo hořet v prodejně Jednoty. Oheň vznikl neopatrností vedoucí, která nechala zapnutý elektrický teplomet bez dozoru. Požár byl včas zpozorován a požárnici jej rychle uhasili. Vzniklá škoda nepřekročila 2 300 Kčs. Tuto částku musela uhradit vedoucí, protože to byla její vina.

V roce 1976 byl vypracován nový požární poplachový plán obce.

V roce 1981 byli hasiči vyrušeni poplašným signálem. Hořelo v Uhřicích u Richterů č.p. 30. Oheň vznikl v seníku kvůli neopatrnosti dětí. Při tomto požáru se projevila obrovská nedbalost sboru o svou techniku. Hasiči se sice u požární zbrojnice sešli v krátké době, ale nepodařilo se jim nastartovat auto. Museli proto stříkačku s přívěsem sami dotlačit k požáru, což bylo sice jen asi sto metrů, ale pořádně do kopce. To ale nebyla jediná smůla. Zklamala totiž i stříkačka - nenastartovali ji. Byli nuceni vytvořit za pomoci ostatních občanů řetěz a hasit kbelíky a dalšími nádobami, co byly po ruce. Po delší době se stříkačku podařilo nastartovat, ale vznikl další problém. Požární nádrž u vedlejšího domu, ze které brali vodu, byla v havarijním stavu a už roky se volalo po opravě. A tak se stalo, že stříkačka sice už fungovala, ale po vhození savic do nádrže nasála pouze bahno, protože voda už byla vybraná. Naštěstí v té době už přijela zásahová jednotka z Boskovic a dala se do hašení požáru. Uhřičtí požárníci vůbec nezasáhli. Shořel seník nad chlévy. Obytné prostory byly uchráněny od ohně díky polévání vodou. Dále zasahovaly sbory z Velkých Opatovic a Cetkovic. Následujícího roku se konečně přistoupilo k opravě vodní nádrže.

Další požární poplach byl až v roce 1995, kdy hořelo v Uhřicích u Pospíšilů č.p. 75. Požár způsobil blesk při velké letní bouři. Oheň, který se začal šířit na půdě, byl včas zpozorován Josefem Kozelkem, který rychle běžel do místního pohostinství, kde bylo naštěstí dost lidí a všichni běželi hasit začínající oheň. Než přijely požární sbory z okolních vesnic, bylo už neštěstí zažehnáno.

V roce 1997 zasahovali uhřičtí hasiči u požáru rodinného domu v Cetkovicích. Byli v té době zrovna s žáky na soutěži v Šebetově a zpráva o požáru se tam donesla. Soutěž byla ihned ukončena a všichni se rozjeli do Cetkovic. Po příjezdu k požáru jim velitel zásahu, člen hasičského záchranného sboru (dále HZS) Boskovice, nařídil, aby připojili hadice na vodovodní hydrant. Ten však nebyl dostupný, a tak byli pověřeni plněním cisteren z nedalekého rybníka. Dům ale přes veškerou snahu shořel celý. Při vyšetřování příčin se zjistilo, že ho zapálili dva místní jedenáctiletí chlapci, kteří to udělali úmyslně.

Naposledy hasiči zasahovali v únoru 2005 v pozdních nočních hodinách u místního požáru. Kvůli poruše elektrického zařízení na poplašné siréně nedošlo k včasnému svolání místní zásahové jednotky. Hasiči se proto museli svolávat pomocí mobilních telefonů, což mělo za následek pozdější výjezd. Na místo se dostavili až po příjezdu HZS Boskovice. Oheň byl rychle uhašen a díky tomu byly vzniklé škody minimální. Příčinou požáru byla pravděpodobně jiskra z komínových dvířek, která spadla na hromadu pilin umístěných na půdě.