Členská základna

Při založení sboru v roce 1878 se za členy dobrovolných hasičů přihlásilo okamžitě třicet šest mužů. Začátkem roku 1900 čítal sbor třicet šest členů činných, během roku tři členové dobrovolně vystoupili, ale vyrovnalo se to tím, že pět členů nově přistoupilo, takže na konci roku měl sbor třicet osm členů činných, čtyři přispívající a čtyři čestné.

Na počátku roku 1914 čítala členská základna sboru dvacet osm činných, pět čestných a tři přispívající členy, ale po vypuknutí první světové války jejich stav začal rychle klesat. Na konci roku už měl sbor jenom jedenáct činných členů, protože kvůli válečným povinnostem muselo mnoho mužů narukovat. V roce 1915 se tento stav ještě zhoršil, kdy nakonec doma zůstali pouze tři činní členové. Naštěstí se červený kohout Uhřicím a blízkému okolí, které na tom bylo podobně, celkem vyhýbal, takže uhřičtí hasiči museli zasahovat pouze u jednoho místního požáru.

Kvůli nedostatku zásahuschopných mužů se zbylí členové při svých schůzkách dohodli, že do sboru budou přijaty i ženy. Přihlásilo se celkem patnáct žen, které plně vyhovovaly stanovám a stávajícím mimořádným poměrům. Bohužel v záznamech jejich jména nebyla nalezena, takže se nedovíme, kdo tyto statečné ženy byly.

Po čtyřech letech utrpení nastal konečně 28. říjen 1918 a s ním i konec války. Postupně se začali vracet členové sboru z front a ze zajetí. Nejdéle se čekalo na ty, kteří bojovali v legiích a nemohli se hned tak dostat domů. Uhřický sbor patřil mezi ty více šťastné, protože se všichni jeho členové v pořádku vrátili z války domů, žádný na bojištích nezahynul.

Bohužel ne všechny měly okolní sbory takové štěstí, často se některý z mužů už nevrátil. Nejvíce byly postiženy SDH v Benešově a ve Velkých Opatovicích. Z každého z nich padlo ve válce třináct hasičů. V ostatních sborech nebyly ztráty tak citelné.

V roce 1919 se sbor teprve vzpamatovával, ale jeho činnost se začínala vracet do starých kolejí.

Počet členů zase narůstal. V roce 1919 bylo dvacet členů činných, čtyři čestní a jeden přispívající, kdežto v roce 1922 to bylo již čtyřicet tři činných členů. Pak ale nastal opět prudký pokles. Období euforie skončilo. V roce 1926 to bylo již jen dvacet pět činných členů.

Další roky až do okupace a druhé světové války se členská základna vyšplhala a ustálila na čísle kolem třicítky.

Válečné a poválečné údaje o počtu členů chybí, nejbližší známý údaj je z roku 1975, kdy měla Základní organizace Svazu požární ochrany (dále ZO SPO) sedmdesát devět členů. Během jednoho roku se její počet zvýšil na osmdesát devět členů. Do tohoto počtu nejsou zaznamenáni mladí požárníci, jejichž počet se pohyboval kolem patnácti. 

Druhá polovina sedmdesátých let je co do počtu členů vrcholem, kterého sbor v Uhřicích dosáhl. Od osmdesátých let dochází pomalu k ubývání členstva. V roce 1980 je to ještě osmdesát osm členů, kdežto v roce 1984 již jen sedmdesát a v porevolučním roce 1990 se počet zastavuje na čísle šedesát jedna, kde vydrží celá devadesátá léta i nové tisíciletí.

V roce 2006 bylo ve sboru zapsáno celkem padesát osm členů.