Dne 16. srpna 1877 vypukl ve stodole tehdejšího majitele domu Tomáše Dračky č.p. 6 požár, kterému padlo za oběť dalších šest naplněných sousedních stodol. Tehdy ještě neexistoval hasičský sbor a nebyly stříkačky. Představenstvo obce spolu s obecním výborem vzali tuto důležitou záležitost v úvahu a bylo usneseno stříkačku pro obec zakoupiti. To se stalo hlavně na popud tehdejšího představeného obce Jana Langera.

V Jevíčku byla župa zřízena až v roce 1889. Vznikla tak XII. župní jednota hasičská, která byla původně nazývána župou moravsko-třebovskou, později jevíčskou. V ní byly organizovány SDH Velké Opatovice a některé hasičské sbory z nynějšího okrsku Šebetov, mezi nimi i Uhřice. Ustavující schůze 7. července 1889 se zúčastnili zástupci hasičských sborů z Velkých Opatovic, Jevíčka, Uhřic, Cetkovic, Světlé, Jaroměřic, Biskupic, Horního Štěpánova, Kladek, Vranové Lhoty a Šubířova. Starostou župy byl zvolen Jan Klimeš.

Druhým župním starostou se stal roku 1898 Alois Pospíšil, nadučitel z Uhřic.

V roce 1890 byly do jevíčské župy přijaty sbory z Borotína a Úsobrna, tím župa dosáhla počtu třinácti sborů.

Rozdělení jenom na župy ale postupně přestávalo stačit. Když skončila první světová válka, hasičské sbory většinou čekaly na impuls od svých žup, aby se mohly vrátit ke své činnosti a pokračovat v ní. Komunikace mezi župami a sbory byla ale pomalá a těžkopádná. Například IV. župa boskovická byla počtem hasičských sborů nejsilnější na Moravě. Její starosta Václav Hladík společně s župním jednatelem Františkem Jurkem dospěli ve svých úvahách, jak zlepšit situaci, k závěru, že řešením by mohlo být využití hasičských okrsků. A tak byla boskovická župa rozdělena do šesti okrsků. Postupně se i ostatní župy rozdělily do okrsků.

Uhřice patřily spolu s Cetkovicemi, Světlou, Jevíčkem a dalšími sbory do I. okrsku jevíčské župy.

Do jevíčské župy patřilo v roce 1938 už celkem třicet čtyři sborů.

Ale nacistická okupace v roce 1939 znamenala změny v životě hasičů i v jejich organizaci. Ze sborů dobrovolných hasičů se staly Zemské hasičské jednoty. Župní zřízení zaniká. Župy byly nahrazeny okresními hasičskými jednotami (dále OHJ). Ty se musely krýt s politickými okresy. Co okres, to jedna OHJ. Ta se dále dělila na pracovní okrsky.

V roce 1941 byla bývalá XII. župa rozdělena a část sborů spolu s Uhřicemi byla přidělena k okresní hasičské jednotě boskovické. Po skončení války byl systém okresních hasičských jednot zachován. Okres Boskovice byl zrušen a sbory se vrátily zpět do bývalé jevíčské župy.

V dubnu 1960 schválilo Národní shromáždění novou územní organizaci státu. Bylo vytvořeno deset krajů a sto osm okresů. Uhřice a další obce připadly do okresu Blansko. Tím se organizace požární ochrany v Blansku rozrostla o požárníky z Lomnicka, Lipůvky, Křtinska a o některé organizace požárníků na Jevíčsku, mezi nimi i Uhřice. Bylo vytvořeno patnáct nových okrsků.

Tak vznikl i okrsek Velké Opatovice, kam patřily tyto sbory: Velké Opatovice, Velká a Malá Roudka, Svárov, Brťov u Velkých Opatovic, Korbelova Lhota, Borotín, Vanovice, Cetkovice, Úsobrno, Uhřice, Světlá, Šebetov, Knínice, Vážany, Sudice, Pamětice a Drválovice.

Tento okrsek byl ale příliš velký a tak 15. ledna 1978 došlo na okrskové schůzi v Paměticích k rozdělení okrsku Velké Opatovice na dva menší okrsky a to okrsek Velké Opatovice, jež tvoří sbory: Velké Opatovice, Velká a Malá Roudka, Svárov, Brťov u Velkých Opatovic a Korbelova Lhota; okrsek „Malá Haná“ tvoří základní organizace Úsobrno, Uhřice, Cetkovice, Světlá, Šebetov, Knínice, Vážany, Sudice, Borotín, Pamětice, Drválovice a Vanovice.

Do dnešní doby zůstal  počet hasičských sborů stejný, pouze název okrsku se po roce 1989 změnil z „Malá Haná“ na okrsek Šebetov. Je to okrsek číslo 22 na okrese Blansko.

Názvy vedoucích sboru se v průběhu času měnily, stejně tak, jak se měnil režim. Nejprve to byli náčelníci a starostové, po uchopení moci komunistickou stranou se v roce 1950 změnilo oslovení starostů a náčelníků na předsedy a velitele, nyní to jsou opět starostové a velitelé.

Po založení sboru v roce 1878 se stal prvním náčelníkem Jan Langer, který byl současně i představený obce.

Vedoucí sboru, jak následovali po sobě:

• Jan Langer (1878 - 1881)
• Karel Toul (1882 - 1884)
• Josef Učeň (1885 - 1887)
• Josef Klimeš (1888 - 1891)
• Jan Langer (1892 - 1893)
• Josef Koutný (1894 - 1895)
• Jiří Křička (1896)
• Jan Křička (1897 - 1909)
• Leopold Koutný (1910 - 1918)
• Jindřich Křička (1919 - 1920)
• Rudolf Hrazdira (1921 - 1922)
• Jan Křička (1923 - 1949)
• Jindřich Mrva (1950 - 1957)
• František Dračka (1958 - 1975)
• Jiljí Sekanina (1976)
• Alois Ecler (1977 - 1991)
• Alois Mrva (1991 - 1993)
• Jaroslav Dědík (1994 - 2001)
• Stanislav Ecler (2002 - dosud)

Ne vždy probíhala volba nového velitele bez problémů a jednotně. Často se sbor musel potýkat s neochotou svých členů plnit zadané povinnosti, s nízkou účastí na schůzích a cvičeních, s vystupováním členů ze sboru. V roce 1922 dosáhla krize vrcholu. 15. srpna byl sbor volán k požáru do Jevíčka, kde hořela cihelna. Kvůli neposkytnutí koní k zapřažení stříkačky nemohl sbor vyjet na pomoc. Bohužel se tato nemilá věc nestala poprvé. Tato neochota občanů vedla k tomu, že náčelník Rudolf Hrazdira a podnáčelník  František Hrazdira složili své funkce, protože nechtěli dál nést odpovědnost za tento stav. Také si stěžovali na špatnou kázeň mužstva. Byla proto svolána mimořádná valná hromada, ale kvůli malé účasti členů nemohlo být zvoleno nové vedení. Tím se sbor dostal do bezvýchodné situace. Za dva měsíce byla svolána nová mimořádná valná hromada, na které již bylo nové vedení naštěstí zvoleno. Náčelníkem se stal Jan Křička, podnáčelníkem a jednatelem František Langer. Sbor tak mohl konečně začít opět fungovat.

Při založení sboru v roce 1878 se za členy dobrovolných hasičů přihlásilo okamžitě třicet šest mužů. Začátkem roku 1900 čítal sbor třicet šest členů činných, během roku tři členové dobrovolně vystoupili, ale vyrovnalo se to tím, že pět členů nově přistoupilo, takže na konci roku měl sbor třicet osm členů činných, čtyři přispívající a čtyři čestné.

Na počátku roku 1914 čítala členská základna sboru dvacet osm činných, pět čestných a tři přispívající členy, ale po vypuknutí první světové války jejich stav začal rychle klesat. Na konci roku už měl sbor jenom jedenáct činných členů, protože kvůli válečným povinnostem muselo mnoho mužů narukovat. V roce 1915 se tento stav ještě zhoršil, kdy nakonec doma zůstali pouze tři činní členové. Naštěstí se červený kohout Uhřicím a blízkému okolí, které na tom bylo podobně, celkem vyhýbal, takže uhřičtí hasiči museli zasahovat pouze u jednoho místního požáru.

Kvůli nedostatku zásahuschopných mužů se zbylí členové při svých schůzkách dohodli, že do sboru budou přijaty i ženy. Přihlásilo se celkem patnáct žen, které plně vyhovovaly stanovám a stávajícím mimořádným poměrům. Bohužel v záznamech jejich jména nebyla nalezena, takže se nedovíme, kdo tyto statečné ženy byly.

Po čtyřech letech utrpení nastal konečně 28. říjen 1918 a s ním i konec války. Postupně se začali vracet členové sboru z front a ze zajetí. Nejdéle se čekalo na ty, kteří bojovali v legiích a nemohli se hned tak dostat domů. Uhřický sbor patřil mezi ty více šťastné, protože se všichni jeho členové v pořádku vrátili z války domů, žádný na bojištích nezahynul.

Bohužel ne všechny měly okolní sbory takové štěstí, často se některý z mužů už nevrátil. Nejvíce byly postiženy SDH v Benešově a ve Velkých Opatovicích. Z každého z nich padlo ve válce třináct hasičů. V ostatních sborech nebyly ztráty tak citelné.

V roce 1919 se sbor teprve vzpamatovával, ale jeho činnost se začínala vracet do starých kolejí.

Počet členů zase narůstal. V roce 1919 bylo dvacet členů činných, čtyři čestní a jeden přispívající, kdežto v roce 1922 to bylo již čtyřicet tři činných členů. Pak ale nastal opět prudký pokles. Období euforie skončilo. V roce 1926 to bylo již jen dvacet pět činných členů.

Další roky až do okupace a druhé světové války se členská základna vyšplhala a ustálila na čísle kolem třicítky.

Válečné a poválečné údaje o počtu členů chybí, nejbližší známý údaj je z roku 1975, kdy měla Základní organizace Svazu požární ochrany (dále ZO SPO) sedmdesát devět členů. Během jednoho roku se její počet zvýšil na osmdesát devět členů. Do tohoto počtu nejsou zaznamenáni mladí požárníci, jejichž počet se pohyboval kolem patnácti. 

Druhá polovina sedmdesátých let je co do počtu členů vrcholem, kterého sbor v Uhřicích dosáhl. Od osmdesátých let dochází pomalu k ubývání členstva. V roce 1980 je to ještě osmdesát osm členů, kdežto v roce 1984 již jen sedmdesát a v porevolučním roce 1990 se počet zastavuje na čísle šedesát jedna, kde vydrží celá devadesátá léta i nové tisíciletí.

V roce 2006 bylo ve sboru zapsáno celkem padesát osm členů.

Při vzniku a utváření SDH vstupovali do jejich řad nejprve pouze muži. Později, jako členky samaritánské stráže, byly přijímány i ženy. Právoplatnými členkami sborů se ženy stávaly hlavně za první světové války, kdy byl kvůli válečným povinnostem velký nedostatek mužů. Ale jenom ženy na to nestačily. Postupně se do práce zapojovali i mladí chlapci. To se nejvíce rozšířilo za druhé světové války. Mladí chlapci byli zapisování do hasičských sborů, aby unikli nucenému nasazení v Německu. Němci totiž hasiče jako jedinou organizaci nejenže nezrušili, ale přímo podporovali, protože věděli, že jim hasiči mohou být užiteční.

Po válce se vše vracelo do starých kolejí a mladých a žen již nebylo potřeba.

Další změna nastává až v šedesátých letech, kdy okresní konference Československého svazu požární ochrany (dále ČSPO) v dubnu 1960 stanovila jako hlavní úkol pro ZO SPO omlazování členské základny, a tím snížit věkový průměr členstva. Sbory se začaly zaměřovat na nábor dorostenců a žáků. Uhřice nemeškaly a daly se rychle do plnění úkolu. V roce 1961 byl založen požárnický žákovský kroužek starších žáků (12 – 15 let), který měl deset členů.

Ale ani žákům se nevyhnulo plnění politických povinností. Už v roce 1962 se spolu s muži zúčastnili oslav 1. máje ve Velkých Opatovicích. Za to jim bylo vyplaceno jízdné a stravné ve výši sedmi korun a osmdesáti halířů na osobu.

Také jim bylo z rozpočtu Místního národního výboru (dále MNV) zakoupeno devět cvičebních stejnokrojů.

V roce 1962 se družstvo starších žáků spolu s družstvem mužů zúčastnilo prvního kola Celostátní soutěže požárních družstev (dále CSPD) v Úsobrně. Družstvo žáků se umístilo na prvním místě a postoupilo do druhého kola. Jak se umístilo tam, se nepodařilo zjistit.

V dalších letech se jim dařilo výborně. V roce 1963 se v prvním kole CSPD konaném v Boskovicích umístili opět na prvním místě a v druhém, okresním kole, skončili na druhém místě. První místo a s ním postup do krajského kola jim utekl o pouhý jeden bod.

V následujícím roce neponechali nic náhodě a pečlivě se připravovali. Jejich pracovitost a vytrvalost se vyplatila. Z prvního kola hladce postoupili do druhého kola, kde konečně zvítězili, a tak se dostali do krajského kola, kde obsadili celkově osmé místo. V soutěži jednotlivců uspěl Zdeněk Smetana, který se umístil na prvním místě. To byl jejich největší úspěch, který se už nikdy jim ani jejich nástupcům nepodařilo překonat.

Žáci ale necvičili jen při soutěžích. Když se konal v Uhřicích požárnický výlet nebo požárnické odpoledne, předváděli zde ukázky svých cvičení.

Na začátku sedmdesátých let začínají některé ZO SPO spolupracovat se základními školami, a tak vznikají tzv. kolektivy mladých požárníků.

V roce 1972 vyhlásilo ústředí soutěž pro školní mládež nazvanou Plamen. Jako první se zapojily ZO SPO Uhřice a Olomučany. První branný závod hry Plamen se konal v roce 1973 ve velkých Opatovicích.

V následujících letech se přidávají další a další žákovská družstva. Polovině sedmdesátých let se zúčastňují i družstva žákyň.

Družstvo žáků z Uhřic se hry Plamen zúčastňovalo pravidelně a jeho umístění se pohybovalo většinou v první desítce.

Kromě hry Plamen pokračovala pro žáky i soutěž CSPD. Tam se mladým požárníkům vždy velmi dařilo, v I. kole obsazovali převážně první místa.

Ani po listopadu 1989 žádná z těchto soutěží nezanikla, došlo ale ke změně. Koná se pouze první kolo soutěže CSPD, která se jmenuje O pohár starosty obce Šebetov, a vítěz získává poukázku na 7 000 Kč na nákup cvičebního úboru.

Družstvo žáků se těchto soutěží účastnilo pravidelně a dosahovalo pěkných výsledků až do roku 2004, kdy se družstvo žáků rozpadlo a kvůli nedostatku a nechuti dětí se ho zatím nepodařilo obnovit.

Také družstvo dorostenců v SDH Uhřice bylo činné a na soutěžích se umisťovalo na předních pozicích. Například v roce 1976 se v I. kole CSPD konaném ve Velké Roudce umístnili na druhém místě a stejně tak se v jednotlivcích umístnil Milan Mrva na druhém místě.

Pro dorostence existovala hra Šeřík, které se dorostenci z Uhřic pravidelně účastnili. V roce 1977 probíhalo v prostoru pionýrského tábora v Hodoníně u Olešnice okresní vyhodnocení hry pro dorostenecké kolektivy SPO, které zapojily do hry „Šeřík 32“. Dorostenci museli plnit různé úkoly branného závodu na trati dlouhé čtyři kilometry. Této náročné akce se zúčastnilo pouze devět družstev a dorostenci z Uhřic se umístnili na šestém místě. Měsíc nato se opět konalo I. kolo CSPD v Knínicích, kde se dorostencům podařilo obhájit druhé místo. Rok 1978 byl ale úspěšnější. V I. kole CSPD se jím podařilo zvítězit  a postoupit do II. kola. Další rok ale opět skončili na druhém místě. Také pokračovaly neshody v družstvu a kvůli neochotě některých členů cvičit a účastnit se soutěže se družstvo dorostenců na čas rozpadlo. Toto trvalo čtyři roky. V roce 1983 se dorostenci konečně domluvili a opět obnovili. V následujícím roce se v soutěži Šeřík umístnili na sedmém místě z jedenácti družstev. Bohužel toto obnovení družstva dorostenců trvalo pouhý jeden rok. Neshody opět převládaly a tak družstvo opět zaniklo, tentokrát se je už nikdy nepodařilo obnovit. Po roce 1990 se soutěže pro dorostence sice konají i nadále, ale většinou jak chlapci překročí patnácté narozeniny, bývají začleňovaní do kategorie mužů.

Za první světové války bylo na frontu odvedeno mnoho mužů. Mnohé SDH se potýkaly s jejich nedostatkem, některé kvůli tomu zanikly, další se snažily zajistit si dostatečné množství sil k obsluze ručních stříkaček při požárech jinak. A to tak, že přibíraly mladé chlapce nebo ženy.

Za války měly družstvo žen na okrese Blansko, které aktivně zasahovalo při požárech, tyto sbory: SDH Olešnice, Crhov, Sloup, Šebrov a Lipovec.

Také SDH Uhřice musel tento problém řešit. Po odchodu mužů na frontu zůstali doma pouze tři činní členové a tak se zbylí členové rozhodli do svých řad přijmout i ženy. Přihlásilo se celkem patnáct žen. Jejich jména se v záznamech bohužel nedochovala.

Ženy se v těchto těžkých poměrech plně osvědčily. Po skončení války tato nutnost sice odpadla, ale přesto vznikaly v některých sborech tzv. ženské odbory. První z nich byl založen v roce 1921 v Šebrově a brzy nato v dalších sedmi SDH. Odbor měl zpravidla šest členek, které prošly náročným výcvikem. Našly uplatnění především v samaritánské činnosti. Zakládání ženských sborů pokračovalo i v třicátých letech.

V padesátých letech se družstva žen začínají prosazovat jak v soutěžích, tak i v praktické hasičské činnosti. Tvořily většinou devítičlenné kolektivy. Z původních samaritánek se vypracovaly na členky zásahových skupin a některé řídily i motorová vozidla.

V šedesátých letech se kromě družstev žen objevují na soutěžích i družstva dorostenek a družstva starších a mladších žákyň. Tento stav trvá i v sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech.

Družstva žen zakládala většinou města a větší vesnice. Velký rozmach v zakládání družstev žen i na menších vesnicích nastává ve druhé polovině devadesátých let minulého století.

Po roce 1989 nebylo na okrsku Šebetov ani jedno ženské družstvo. V roce 1998 vznikly dvě ženská družstva: v SDH Světlá a v SDH Vanovice. V roce 2006 se v prvním kole požárního sportu, které se konalo v Knínicích, střetávalo už sedm družstev žen: SDH Pamětice, Uhřice, Sudice, Vanovice, Cetkovice, Světlá a Knínice. Okrsek Šebetov tvoří dvanáct sborů, což znamená, že ženské družstvo má více než polovina z nich.

Družstvo žen v SDH Uhřice vzniklo v létě roku 2004.

Členky se aktivně zapojují do činností a povinností sboru. Samy organizují různé akce pro děti, jako je maškarní odpoledne, které pořádají již třetím rokem a o prázdninách Zakončení prázdnin plné her a soutěží. Také při ostatních kulturních akcích, které pořádají hasiči, pomáhají při zajišťování občerstvení a podobně.

Požární technika

Naproti Dračkovým č.p. 14 stávala velká dřevěná bouda se střechou na hasičské žebře zvaná „kozárna“. V té době ještě hasičská stříkačka nebyla a ani sbor ještě nebyl založen. Voda se nosila v putnách.

První stříkačka, kterou sbor vlastnil, byla dvoukolová ruční stříkačka, zakoupená od firmy Smekal z Čech u Prostějova. Do této stříkačky se musela nosit voda ve džberech. Byla snímatelná a opatřená dvěma savicemi. Měla měděný větrák, sací regulátor, kovové písty a dva mosazné cylindry. Stříkačka spočívala na dřevěném rámu. Na něm byl připevněný naviják na hadice.

Původní staré dřevěné hasičské skladiště stávalo na návsi před domy č.p. 20 a 21. V roce 1911 bylo dřevěné skladiště zbouráno a místo něho bylo postaveno nové skladiště naproti nové škole. Se stavbou se začalo již v roce 1910, ale nepodařilo se je v tom roce dostavět. Stavba byla dokončena v následujícím roce. 10. září 1911 se pořádala velká slavnost odevzdání nově postaveného skladiště svým účelům a zároveň s tím se konal okrskový sjezd, na nějž se dostavily sbory z Cetkovic, Světlé, Velkých Opatovic, Velké Roudky, Jaroměřic, Úsobrna, Biskupic a Jevíčka.

V roce 1900 byla v obci zřízena nová vodní nádržka, která se nacházela uprostřed obce. Byla schopna dodávat vodu po dobu pěti hodin nepřetržitého čerpání, čímž se zlepšilo zásobování vodou po dobu požáru.

V roce 1921 si sbor pořídil stojan na sušení hadic. Potřebné dřevo darovala obec. Toto dřevo dovezl zdarma Eduard Dufka a kovářskou práci rovněž zdarma udělal Josef Krupička. Členové stojan sami postavili.

Sbor vydával téměř každý rok nemalé finanční částky na nákup nového vybavení, převážně hadic, protože ty se při požáru lehko poškodily, a neustále bylo třeba něco opravovat. V roce 1924 vydal sbor hodně peněz. Opravovalo se skladiště, hadice a kužel stříkačky. Také se nakoupily hodnostní distinkce, odznaky na přilby a čapky, cvičební kalhoty a samaritánské potřeby.

Ne vždy ale měl sbor peníze na potřebné vybavení. V roce 1926 byly při prohlídce hasičské výzbroje a výstroje shledány nedostatky – chyběly pracovní obleky pro mužstvo a stav hadic byl žalostný. Nechaly se tedy ušít nové obleky a sbor zakoupil čtyřicet metrů nových hadic, což stálo celkem 1 200 Kčs. Sbor ale tolik peněz neměl, a tak si musel v místní záložně půjčit 500 Kčs.

Samaritánská služba ve sboru plnila pro místní občany funkci lékaře a ošetřovala lehčí zranění, protože k lékaři bylo daleko. Aby mohla služba účinněji pomáhat, zakoupil sbor v roce 1927 lékárničku za cenu 175 Kčs. Ukázalo se, že se koupě lékárničky vyplatila. Hned následující rok byla první pomoc poskytnuta ve dvanácti případech. Později ještě sbor zakoupil Zlatou knihu praktického lékaře domácího za 181 Kčs. Měla sloužit nejen samaritánské službě, ale mohli si ji zapůjčit i občané.

Dvoukolová ruční stříkačka plnila své služby až do roku 1948, kdy byla zakoupena od firmy Stratílek z Vysokého Mýta nová motorová stříkačka PP-8. Protože sbor neměl potřebnou finanční částku na její koupi, uspořádal v obci sbírku, která vynesla celkem 16 855 Kčs. Stříkačka byla předána a vysvěcena při oslavách sedmdesáti let výročí založení sboru.

V červenci roku 1953 se na střechu hostince u Rozbořilů instalovala nová hasičská siréna na elektrický pohon. Tím se zefektivnilo svolávání členů k zásahu. Dříve se členové svolávali troubením na trubku.

Hasičská zbrojnice

V roce 1968 byla provedena velká oprava požární zbrojnice nákladem 60 000 Kčs. Opravu prováděl okresní stavební podnik Blansko. Kromě stavebního podniku odpracovali na stavbě mnoho brigádnických hodin jak členové sboru, tak i někteří občané. 14. července byla opravená zbrojnice slavnostně předána do užívání. Slavnost byla spojena s ukázkami zásahu a požární techniky.

Starý dřevěný sušák na hadice už dosluhoval, a proto bylo třeba zajistit nový. Roku 1976 byl po dlouhém váhání zakoupen nový železný sušák a postaven u východní strany požární zbrojnice. Jeho služeb se využívá dodnes.

Motorová stříkačka PP-8 ale postupně přestávala stačit rostoucím požadavkům na výkonnost, a tak bylo zažádáno o novou stříkačku. 12. listo-padu 1977 byla Okresní inspekcí požární ochrany předána nová motorová stříkačka PPS-12. Ta už měla elektrický startér. V roce 2002 jí byl upraven výkon z 1 200 l/min na 1 500 l/min, protože již nestačila konkurenci a při soutěžích hrozilo, že i přes dobré výkony družstva nebude její výkon schopen zajistit vítězství. Ale i tato úprava se už jeví jako nedostačující. Sbor se proto rozhodl zakoupit stříkačku novou, která má být dodána v dubnu 2007. Není určena na zásah, bude sloužit pouze pro účely požárního sportu.

Ruční stříkačky, ať již dvoukolové nebo čtyřkolové, potřebovaly ke svému pohybu koňský potah. S jeho sháněním bývaly ale problémy. Sbory většinou vlastní koně neměly, a tak si je musely půjčovat od sedláků. Jenomže sedláci svoje koně, utahané po celodenní dřině, nepůjčovali zrovna ochotně. V Uhřicích to byl často kámen úrazu. Hasiči nemohli mnohokrát se stříkačkou vyjet k požáru, protože nesehnali nikoho, kdo by jim koně půjčil. Tento stav vedl dokonce k tomu, že v roce 1922 se náčelník Rudolf Hrazdira vzdal své funkce právě kvůli neochotě občanů poskytnout příspřež.

Po první světové válce bylo přáním snad každého sboru pořídit si automobilovou stříkačku, také kvůli potížím s opatřováním koňským potahů. První, komu se toto přání splnilo, bylo na blanenském okrese SDH Blansko.To si 16. června 1926 koupilo automobilovou stříkačku od firmy Hrček a Neugebauer. Byla na podvozku Chevrolet a stála 96 000 korun.

Uhřický sbor se auta dočkal až v roce 1950. V roce 1948 byla objednána nová motorová stříkačka PP-8 od firmy Stratílek. Koňský potah se jevil jako nedostatečný, a proto na schůzi výboru v květnu 1950 navrhl Adolf Toul koupit osobní auto od pana Eduarda Rozbořila. Tento návrh byl všemi přítomnými přijat. Ale sbor byl finančně vyčerpán koupí motorové stříkačky, proto bylo další jednání o pořízení osobního auta zatím odloženo. Nakonec se peníze přece jenom podařilo zajistit a tak mohl sbor koncem roku automobil konečně zakoupit. Byla to Praga na dřevoplyn.

Když toto auto přestalo sloužit a na nové nebylo, vozil mužstvo na závody i k zásahům traktor, zakoupený místním JZD.

Teprve v roce 1965 bylo uhřickému sboru přidělen původně vojenský speciál Tatra 805 pro přepravu mužstva. Tatra byla krytá plachtou s lavičkami po stranách. Měla osmiválcový motor chlazený vzduchem a pohon na všechny čtyři kola. Žádných velkých úprav nebylo potřeba, pouze se přestříkala kabina červenou barvou a přidal se maják.

Tím jezdili až do roku 1996, kdy sbor zakoupil Avii 15 s plachtou od firmy Mrazivec. Bylo nutné ji přizpůsobit hasičským účelům a poté ji nechat schválit Dopravním inspektorátem na požární vozidlo a přepravu osob. Bylo to jedno z posledních schválení, protože následující rok byla přeprava zásahové jednotky pod lehkou konstrukcí potaženou plachtou zrušena. Starší povolení zůstala v platnosti, ale nová se už nevydávala. Některé sbory, které své Avie neměly schválené, je musely prodat a zakoupit jiné vhodné vozidlo.

Úpravy na Avii: také bylo potřeba přestříkat modrou kabinu na červeno–bílou a opatřit ji majákem, který se odmontoval z Tatry. Dále se musel přestavět nákladový prostor pro přepravu osob. Po stranách byly přidělány dřevěné lavice s úložným prostorem, kde se skladuje potřebná výzbroj, jako například proudnice, rozdělovač, savice, hydrant apod. Po několika jízdách se zjistilo, že stříkačka nemůže být postavena volně, protože hlavně při jízdě v zatáčkách a při prudkém brždění ohrožuje mužstvo. Na podlahu proto bylo přišroubováno kovové vedení opatřené zástrčkou, což zabraňuje volnému pohybu stříkačky po Avii.

První velký požár, o kterém je možno nalézt zprávu, je ten, který předcházel založení sboru. Vypukl ve stodole Tomáše Dračky č.p. 6 a zachvátil dalších šest naplněných stodol, které lehly popelem.

Po založení sboru dobrovolných hasičů se jeho členové museli potýkat za dobu své dvacetileté existence s celkem čtyřiceti požáry. Nebyly to samozřejmě požáry jen v Uhřicích, hasiči vyjížděli k požárům i v okolních vesnicích. A naopak, když hořelo v Uhřicích, sjely se na pomoc okolní sbory.

Například roku 1880 vypukl 19. srpna v sousedních Cetkovicích v dopoledních hodinách velký požár v domku č.p. 45 u Marie Kubínové. V krátké době se požár rozšířil i na dvě sousední stavení č.p. 44 a č.p. 46 a úplně je zničil. Nebýt včasného zásahu členů uhřického sboru lehla by tehdy popelem celá vesnice, protože v té době cetkovický sbor neexistoval. Ale tento požár byl bezprostředním podnětem k jeho založení, což se stalo počátkem roku 1881.

18. července 1900 zasahoval sbor při požáru v sousední obci Borotín, kde lehlo popelem dvacet jedna domů. Nejprve začalo hořet v domě Antonína Křivínky č.p. 11. Stříkačka čerpala vodu z panského rybníka, ale pro velké stoupání nemohlo se stříkat špicí, voda se musela nalévat do beden. V krátké době shořely domy č.p. 11 a 12.

„Než byla to teprv předehra neočekávané hrůzy. Než se kdo nadál, stály stodoly na Malé straně v plném plamenu a sice první Petrova, pak Dvořáčkova a Ženatého, pak Kalabusova, než v témž okamžení vzňala se zadní část stavení pana Gregora a Nárožného, následoval předek Gregora a Nárožného, Jan Kvítek s celým stavením, Jan Holek, Trčka. Než nebylo dosti na tom. Ihned se vzňaly domky protiležící, Elbův, Huzlíkův, Grézlův, Sedlákové a Ševčíka, než v kritickém tom okamžení nebylo hrůze konec ještě. Vzňala se taky kolna Josefa Ženatého, též Dvořáčkova i s přední částí. Když vzňaly se jmenované stodoly, rozprchl se polekaný lid na hájení svého majetku, neboť byla ohrožena celá ves…. Lehlo popelem ještě pět domků. Škoda jest nesmírná. Jan Čermák, t. č. velitel“.

V posledních dnech roku 1901 vypukl v obci požár, který nejvíce postihl náčelníka sboru Jana Křičku, ale i další stavení a stáje. Na uhašení požáru se podílely i okolní hasičské sbory.

Některý rok musel sbor zasahovat vícekrát. V roce 1905 to bylo celkem třikrát – dvakrát v sousedních Cetkovicích a jedenkrát v Uhřicích u požáru stodol Jana Nechuty č.p. 9 a Josefa Zvejšky č.p. 10.

Největší požár v obci za dosavadní existenci sboru vypukl 16. května 1906 po desáté hodině večerní na Malé Straně./1 Začal ve stodole č.p. 7 a postupně zasáhl další dvě stodoly a domy č.p. 6, 5, 4, 3, 2, 83 a 82, které úplně zničil. Hasičům dlouho trvalo, než se jim podařilo dostat oheň po kontrolu.

V roce 1907 sbor zasahoval pouze u dvou požárů v obci Světlá.

Naštěstí ne každý rok hořelo. Tři roky měli hasiči klid. Pak ale jako kdyby si to chtěl oheň vynahradit. 23. března 1910 v jednu hodinu v noci byl sbor volán k požáru do Cetkovic, kde hořelo čtrnáct stodol. Tak velký požár se nevyhnul zraněním. Při jeho hašení přišli k úrazu tři členové sboru. Od Zemské hasičské podporovací pokladny obdrželi přiměřenou náhradu za způsobený úraz. Kolik ta částka činila, se už nepodařilo zjistit.

Pět let se oheň obci vyhýbal.

Dne 22. září 1911 vznikl požár ve stohu slámy Josefa Langera. Stoh byl od obytných stavení vzdálen jen asi osm metrů, proto hrozilo nebezpečí, že přeskočí a rozšíří se i na ně. Ale včasnému rychlému zásahu sboru se podařilo zabránit jeho šíření a byl zlikvidován.

22. června 1912 se „červený kohout“ objevil mezi stavením č.p. 17 a 18 a ačkoli byli všichni v práci, podařilo se jim brzy dostavit na místo a oheň zdolat bez větších majetkových škod. Jeden člen byl zraněn, naštěstí nijak vážně.

Pak přišla první světová válka a mnoho členů hasičského sboru muselo narukovat. Počet činných členů sboru se zmenšil z dvaceti osmi v roce 1913 na celkem tři v roce 1915, což je opravdu nedostačující a v podstatě nezásahuschopné. Bylo velké štěstí, že zásahu hasičů nebylo za celou dobu války v Uhřicích ani v okolních obcích potřeba, kromě jednoho případu.

Ten jeden jediný požár vypukl v Uhřicích 28. července 1915 u dlouholetého náčelníka a čestného člena Jana Křičky, kde shořela stodola. Zbylí tři členové museli vyvinout přímo nadlidskou sílu, aby se jim podařilo oheň lokalizovat.

19. října 1926 byl sbor volán k velkému požáru do Borotína, kde hořely mlaty. I když byl požár rozsáhlý a sbor přijel i se stříkačkou nebylo již pomoci třeba. Díky automobilové stříkačce letovického sboru, která měla takovou účinnost, že nahradila několik ručních stříkaček, byl požár rychle zvládnut a nevznikly velké škody.

V roce 1929 zasáhl sbor při hašení požáru v Uhřicích na domě Albína Žáčka.

Roku 1930 a 1931 byl sbor volán poplašným signálem k požáru do Cetkovic a do Světlé. V Cetkovicích účinně zasáhl a pomohl zmírnit škody, ale ve Světlé již nebylo jeho pomoci třeba, protože oheň byl uhašen dříve, než se tam sbor dopravil.

V noci ze 17. na 18. ledna 1933 vyjel sbor k požáru do Cetkovic, kde hořel dům Josefa Janka. Sbor se dostavil v čas, ale kvůli nedostatku vody nemohl zasáhnout se stříkačkou. Muselo být rozvinuto velké množství hadic a ty byly propojeny s hadicemi cetkovického sboru. Teprve tak byla dopravena voda na hašení požáru, který byl vzdálen od vodního zdroje (rybníku) asi dvě stě čtyřicet metrů. Požár byl včas uhašen, než se mohl rozšířit na další domy. Ve stejném roce hořelo ještě dvakrát. 25. října v Uhřicích stoh slámy Eduarda Krupičky. Místní sbor však pro nedostatek hadic a vody činně nezasáhl.

4. prosince jel sbor k požáru do Jevíčka, kde hořel akciový pivovar. Oheň se naštěstí podařilo brzy zdolat, takže škody nebyly nijak závratné.

8. června 1935 zasahoval sbor u místního požáru. Bleskem byl zapálen dům č.p. 69 který patřil manželům Ambrozovým. Bylo zde na dva proudy upotřebeno celkem sto osmdesát metrů hadic. Na pomoc přispěchal i jevíčský sbor, který však již činně nezasáhl. Oheň se naštěstí dál nerozšířil.

Ne vždy se požár obešel beze ztrát na životech. Stalo se tak 23. srpna 1935. Sbor byl volán k požáru do Cetkovic, kde hořely čtyři domy za hřbitovem. Oheň si zde vyžádal i lidský život - uhořel Josef Smékal, jeden z majitelů domu.

14. února 1937 dopoledne vypukl požár u Leopolda Koutného. Shořela jenom částečně střecha nad chlévem, protože hasiči oheň rychle zdolali. Škoda činila 1 500 Kčs.

Z doby protektorátu chybí většina zápisků a poznámek a ani v obecní kronice není nic, z čehož se dá usuzovat, že v té době pravděpodobně nehořelo. Obec neleží ani blízko nějakého vojensky strategického místa, které by bylo vystaveno náletům a tak byla obec válečných hrůz ušetřena.

Přesto se občas nějaký požár vyskytl. 15. září 1944 byli hasiči vyrušeni poplašným signálem. Hořel stoh slámy v Uhřicích. Díky jejich okamžitému zásahu bylo zabráněno rozšíření ohně.

Vzniku požáru bylo lepší předcházet. Už v roce 1941 byly po dobu žní zavedeny žňové požární hlídky, denní i noční, pro muže od osmnácti let. Hasiči byli využíváni nejen na žňové hlídky. Například když v březnu 1943 přistálo na Kubínově poli nouzově cvičné letadlo německé branné moci, museli ho hasiči po celou noc hlídat.

V únoru roku 1947 ve dvě hodiny ráno vypukl požár u Josefa Rozbořila pod kůlnou a v přilehlém dřevníku, ale včasným zásahem hasičů byl brzy uhašen.

10. srpna 1951 vypukl ve čtyři hodiny odpoledne požár u domku Marie Langrové č.p. 77. K ohni se sjely hasičské sbory z Uhřic, Cetkovic, ze Světlé, Jaroměřic a z Jevíčka. I přesto, že se sjelo tolik sborů, nedokázalo se zabránit nezanedbatelným škodám. Při vyšetřování příčiny vzniku požáru se zjistilo, že ho založily malé děti, které si zde hrály.

8. května 1952 po deváté hodině večerní začal v Chornicích hořet velký stoh slámy. K požáru se sjelo velké množství hasičských sborů z blízkého i vzdáleného okolí, ale přes veškerou snahu všech sborů stoh vyhořel celý. Podle oficiálních zdrojů byl prý zapálen nějakým záškodníkem ze zahraničí, kterého se nepodařilo dopadnout.

Od roku 1952 se opět zavádějí po dobu žní v obci, tentokrát pouze v noci, žňové protipožární hlídky, od 22 - 01 hod. hlídkuje první dvojice, od 01 - 04 hod. druhá dvojice a v hasičské zbrojnici je každodenně určen jeden člen sboru, který tam hlídá.

Hasiči nezasahují pouze u požárů, ale musí plnit i jiné, mnohdy nepříjemné povinnosti. Když se v květnu roku 1952 v Lipině utopil při koupání šestnáctiletý Petr Krajíček ze Světlé, byli to hasiči, kteří museli nalézt jeho tělo. Našli ho poblíž hráze, kde ho vylovili háky.

Roku 1953 byla v obci nainstalována nová hasičská siréna na elektrický pohon, čímž se zlepšilo a zrychlilo svolávání požárníků. Účinnost sirény se v praxi vyzkoušela až v roce 1958, kdy 10. června v dopoledních hodinách vypukl náhle požár u Jana Vašíčka č.p. 21 v Uhřicích. Jen s námahou se požárníkům podařilo vyvést ze stáje krávy - dojnice, které patřily místnímu JZD. Chlév i kůlna lehly popelem. K ohni se sjelo několik dalších požárních sborů, kterým se podařilo zabránit, aby se oheň rozšířil na další budovy.

Aby se předcházelo požárům obytných domů, přikročilo se v padesátých letech ke konání požárních prohlídek obytných a hospodářských budov, která se prováděla každý rok vždy v březnu, který byl vyhlášen Měsícem požární ochrany.

Byly vybrány dvojice prohlídkových skupin:

• Kubín, Toul - Malá strana
• Staněk, Vašíček - spodní strana
• Mrva Al. ml., Zvejška Jos. - horní strana
• Písek, Kohoutek - Hřesko a Oulehle
• Langer Jos., Hrazdíra - Štěrky a u lesa

11. listopadu 1962 zasahoval sbor u požáru rodinného domku v Borotíně. Oheň byl naštěstí brzy uhašen, a tak nevznikla velká škoda.

O tři měsíce později hořelo v Uhřicích. 28. února 1963 vypukl požár, při němž shořel dřevník u Staňků a u Nováků střecha nad chlévy. Požárníci oheň brzy lokalizovali a zabránili tak jeho dalšímu šíření. Při požáru pomáhali také místní občané. Protože byl veliký mráz a voda zamrzala přímo v hadicích, házeli lidé na oheň sníh. Bylo zjištěno, že požár vznikl od pilinových kamen, které jejich majitel příliš nacpal pilinami.

V roce 1975 začalo hořet v prodejně Jednoty. Oheň vznikl neopatrností vedoucí, která nechala zapnutý elektrický teplomet bez dozoru. Požár byl včas zpozorován a požárnici jej rychle uhasili. Vzniklá škoda nepřekročila 2 300 Kčs. Tuto částku musela uhradit vedoucí, protože to byla její vina.

V roce 1976 byl vypracován nový požární poplachový plán obce.

V roce 1981 byli hasiči vyrušeni poplašným signálem. Hořelo v Uhřicích u Richterů č.p. 30. Oheň vznikl v seníku kvůli neopatrnosti dětí. Při tomto požáru se projevila obrovská nedbalost sboru o svou techniku. Hasiči se sice u požární zbrojnice sešli v krátké době, ale nepodařilo se jim nastartovat auto. Museli proto stříkačku s přívěsem sami dotlačit k požáru, což bylo sice jen asi sto metrů, ale pořádně do kopce. To ale nebyla jediná smůla. Zklamala totiž i stříkačka - nenastartovali ji. Byli nuceni vytvořit za pomoci ostatních občanů řetěz a hasit kbelíky a dalšími nádobami, co byly po ruce. Po delší době se stříkačku podařilo nastartovat, ale vznikl další problém. Požární nádrž u vedlejšího domu, ze které brali vodu, byla v havarijním stavu a už roky se volalo po opravě. A tak se stalo, že stříkačka sice už fungovala, ale po vhození savic do nádrže nasála pouze bahno, protože voda už byla vybraná. Naštěstí v té době už přijela zásahová jednotka z Boskovic a dala se do hašení požáru. Uhřičtí požárníci vůbec nezasáhli. Shořel seník nad chlévy. Obytné prostory byly uchráněny od ohně díky polévání vodou. Dále zasahovaly sbory z Velkých Opatovic a Cetkovic. Následujícího roku se konečně přistoupilo k opravě vodní nádrže.

Další požární poplach byl až v roce 1995, kdy hořelo v Uhřicích u Pospíšilů č.p. 75. Požár způsobil blesk při velké letní bouři. Oheň, který se začal šířit na půdě, byl včas zpozorován Josefem Kozelkem, který rychle běžel do místního pohostinství, kde bylo naštěstí dost lidí a všichni běželi hasit začínající oheň. Než přijely požární sbory z okolních vesnic, bylo už neštěstí zažehnáno.

V roce 1997 zasahovali uhřičtí hasiči u požáru rodinného domu v Cetkovicích. Byli v té době zrovna s žáky na soutěži v Šebetově a zpráva o požáru se tam donesla. Soutěž byla ihned ukončena a všichni se rozjeli do Cetkovic. Po příjezdu k požáru jim velitel zásahu, člen hasičského záchranného sboru (dále HZS) Boskovice, nařídil, aby připojili hadice na vodovodní hydrant. Ten však nebyl dostupný, a tak byli pověřeni plněním cisteren z nedalekého rybníka. Dům ale přes veškerou snahu shořel celý. Při vyšetřování příčin se zjistilo, že ho zapálili dva místní jedenáctiletí chlapci, kteří to udělali úmyslně.

Naposledy hasiči zasahovali v únoru 2005 v pozdních nočních hodinách u místního požáru. Kvůli poruše elektrického zařízení na poplašné siréně nedošlo k včasnému svolání místní zásahové jednotky. Hasiči se proto museli svolávat pomocí mobilních telefonů, což mělo za následek pozdější výjezd. Na místo se dostavili až po příjezdu HZS Boskovice. Oheň byl rychle uhašen a díky tomu byly vzniklé škody minimální. Příčinou požáru byla pravděpodobně jiskra z komínových dvířek, která spadla na hromadu pilin umístěných na půdě.

Námětová cvičení se konala každý rok, jak se stříkačkou, tak se žebři. Kromě župních a okrskových vystoupeních bylo veřejné cvičení součástí každého výročí a neobešla se bez něho žádná hasičská slavnost.

V roce 1905 byl vydán nový cvičební řád, na který se již dlouho čekalo. Kvůli tomu se v předchozím roce ani jednou necvičilo.

22. června 1924 se v Uhřicích konalo poprvé od vzniku samostatného Československa okrskové cvičení I. okrsku. Počasí jim však nepřálo, takže se cvičení odehrávalo v blátě a za deště. Přijely hasičské sbory z Cetkovic, Světlé a Jevíčka. Průběh cvičení byl předem připraven a zúčastněným sborům byly předány náčrtky a popis situace. Stěžejním bodem útoku byla stodola Bohuslava Toula, kde měl oheň vzniknout.

Okrskové cvičení se konalo každý rok a v jeho pořádání se střídaly všechny sbory okrsku. V Uhřicích se další okrskové cvičení konalo až v roce 1932 a bylo spojeno s okrskovým sjezdem.

Aby se prověřila připravenost sboru, bylo 5. června 1935 ve tři hodiny v noci vyhlášeno noční poplachové cvičení. Výsledek byl celkem uspokojivý, ale vedení se příliš nelíbil fakt, že se zúčastnilo pouze šestnáct členů.

Velké námětové cvičení se odehrálo v Uhřicích v roce 1968 při slavnosti předání opravené požární zbrojnice.

V osmdesátých letech si značnou oblibu mezi požárníky získávaly soutěže v požárním sportu. V devadesátých letech se začínají objevovat i místní soutěže v požárním útoku, která postupně vytěsňují námětová cvičení.

Významnou akcí, při které se sloužila mše, bylo svěcení nového praporu v roce 1903 na počest pětadvacetiletého trvání uhřického sboru. Stejná sláva se odehrála i o sto let později, kdy byl v roce 2003 v rámci oslav sto dvaceti pěti let od založení sboru vysvěcen nový hasičský prapor zhotovený podle starého praporu.

Neslavilo se jen trvání sborů, ale také doba panování. V roce 1908 to byly hned dvě slavnosti: v listopadu se sbor zúčastnil s praporem slavnostní bohoslužby v Cetkovicích, konané na oslavu padesátiletého kněžství Jeho svátosti sv. Otce Pia X. a v prosinci se konala bohoslužba v Cetkovicích na oslavu šedesátiletého panování císaře a krále Františka Josefa I. Po bohoslužbě se sbor odebral do Uhřic, kde na počest panovníka začal s výsadbou stromků do nového sadu za přítomnosti starosty Františka Dračky. Odpoledne se sbor, obecní zastupitelstvo a občané sešli v školní budově. Tam nadučitel a starosta župy Alois Pospíšil pronesl slavnostní řeč k oslavě šedesátiletého jubilea, kterou doplňovaly recitace žáků.