Obec Uhřice patří k nejstarším obcím Malé Hané. Leží na úpatí kopce Vrchhora (554 m.n.m.). Nejnižší bod katastru obce leží v lukách a měří 350 m.n.m.. Jméno vsi je čelední - pochází ještě z doby, kdy byl veškerý nemovitý majetek společný celému rodu (ves obývajícímu). Podle archeologických nálezů ale spadají nejstarší stopy po osídlení Uhřic a okolí do doby neolitu (mladší doba kamenná, 4500-3200 let př. n. l.). Jak prozrazují pravěké nálezy, vedla územím malé Hané a tím i Uhřicemi důležitá obchodní stezka směrem na Olomouc.

Katastrální výměra obce je cca 657 ha a skládá se z několika částí: Velká a Malá strana, Horka, Hřesko, Štěrky, Pod lesem a Pod lázní. Trati se nazývají V kadlubě, Nad rybníky, Díly, Stráže, Pastviska, Kopaniny, Nad lužema, Pod hruštičkou, Na nivkách, Pod horama, Pod Trhovou, Perlov (Prlov), Na oulehli, Pod hrází, Na mezicestí, V zákruží, Květnice (Masarykovy sady), V hliníkách, Na lánech, Pod štěrky, Klínky, V koutech, Na blatech, Ve žlíbku, Padělky, Vidlék, Za humny, V Lipině.

V první polovině minulého století zde žilo více jak 500 občanů.

První písemná zmínka o Uhřicích (tehdy Vgerczy) je z roku 1078, kdy je kníže Vratislav daroval klášteru hradišťskému u Olomouce. Jejich darování se potvrzuje roku 1201 falsem ze 13. století. Stejně jako ostatní vesnice hradišťského panství i Uhřice se často ocitaly v zástavě různých klášterních manů. Z roku 1250 pochází údaj, že hradišťský opat daroval bratřím Velišovi a Štědroňovi z Uhřic les u Skřípova s podmínkou, že les vymýtí a na takto zkultivovaném místě založí osadu, jejíž obyvatelé měli obdržet lhotu nebo svobodu na dvacet osm let a oba bratři pak každý desátý lán.

Král Vladislav II. dal roku 1499 opravu nad zbožím knínickým, které obsahovalo městečka Knínice a Svitávku a vsi Cetkovice, Šebetov, Uhřice, Světlou, Úsobrno a Okrouhlou Ladislavu z Boskovic.

Pak stále tvoří Uhřice součást zboží knínického a po zrušení kláštera roku 1784 součást panství šebetovského, které roku 1825 Náboženský fond prodal hraběti Strachwitzovi. Roku 1837 dědil syn Mořic a roku 1865 koupil panství v dražbě Jan Maja. Roku 1877 je koupil Mořic sv. pán Königswater.

Po zrušení vrchnostenské kanceláře v Šebetově byla obec soudně podřízena Jevíčku, správně příslušela do politického okresu Moravská Třebová. V době protektorátu byla zařazena do politického okresu Boskovice, po válce přešla zpět do okresu Moravská Třebová a od roku 1960/4 jsou Uhřice součástí okresu Blansko, nyní Jihomoravského kraje.

Roku 1604 městečko Knínice a vsi Šebetov, Cetkovice a Uhřice měly s klášterem spor o svá práva. Za stavovského povstání bylo panství klášteru konfiskováno a postoupeno Ladislavu Velenu ze Žerotína. 

Roku 1626 vypukly selské bouře pro spory s klášterní vrchností. Kníničtí a okolní vesničané se vzbouřili a odpírali roboty. Císař Ferdinand III. roku 1641 přikázal, aby dva či tři z rebelů byli popraveni, načež roku 1643 byl spor rozhodnut ve prospěch kláštera a na výstrahu byli popraveni dva čelní vůdci z poddaných Stanislav Crha z Knínic a Piták z Cetkovic. Spory však pokračovaly dále.

V letech 1923 až 1930 bylo provedeno scelování a odvodnění pozemků. Teprve v roce 1921 byla v obci provedena elektrifikace, což umožnilo další rozvoj obce.

Obecní konšelský buben odešel na odpočinek roku 1949, kdy byl vystřídán místním rozhlasem. V témž roce byl do obce zaveden i telefon.

V roce 1973 byl postaven kulturní dům a v roce 1977 byla otevřena nově postavená prodejna Jednoty.

Roku 1989 byl zkolaudován vlastní vodovodní řád ke spokojenosti zejména těch občanů, kteří neměli vlastní studnu.

Plynofikace obce proběhla v roce 1994.

V roce 2001 byla dokončena oprava obecního úřadu. Budování chodníku kolem hlavní silnice bylo dokončeno roku 2003. Ve stejném roce byla provedena generální oprava silnic obci.

Lesy nad obcí jsou ideálním terénem pro houbaře a milovníky přírody. Na své si příjdou i milovníci turistiky a cykloturistiky. Přes Vrchhoru vede modrá turistická značka z Jaroměřic na Skřípov, ke které lze snadno dojít po cestě z jižního konce návsi. Lesní vodní nádrž Lipina (odbočka ze silnice cca 750m jižně od okraje obce) je příležitostí pro milovníky koupání v přírodě a sportovní rybáře.

Z r. 1691 pochází nejstarší obecní pečeť s motivy radlice, krojidla a dvou křížků ve vykrajovaném štítě. Zatímco symboly radlice a krojidla mají prezentovat zemědělský charakter osady, křížky bezesporu upomínají na bývalou klášterní vrchnost (tlapaté kříže se často objevují v heraldické symbolice hradišťských premonstrátů v 17. i v 18. století - nejbližší příklad využití této figury na obecní pečeti nalezneme v nedalekých Knínicích).

Uprostřed obce stojí kaple - současně zvonice, v jejímž interiéru byla uchována dřevěná polychromovaná socha Panny Marie s Jezulátkem, patrně práce z počátku 16.století, později přeřezávaná. Právě stylizovaný objekt zvonice byl zvolen hlavní figurou návrhu obecního znaku. Příliš frekventované zamědelské symboly z obecní pečeti byly nahrazeny dominantní zelenou barvou, připomínkou dlouhodobé církevní vrchnosti zůstaly tlapaté křížky po stranách. Vzácnou mariánskou plastiku symbolizují zlaté koruny, vznášející se nad nimi.

Z návrhu znaku vychází i zjednodušený návrh obecního praporu, vytvořený v souladu se zásadami a zvyklostmi vexilologické tvorby.

Obyvatelé obce byli převážně rolníci. Pěstovalo se obilí, proso, hodně lnu a také luštěnin, zvláště bobu, z něhož se pekl i chléb. Ze lněného semene se tlačil olej. Z vlákna lnu se pak v zimě spřádala příze na kolovratu. Z příze tkalci, byli to téměř všichni místní domkaři, tkali plátno, které pak dodávali faktorům do Jevíčka.

Obilí se selo ručně, žalo se srpy a mlátilo se cepy. Vymlácené obilí se čistilo od plev přehazováním dřevěnými lopatami proti větru.

K snídani se vařila obyčejně polévka s bramborami, kyselo nebo mléčná polévka. V poledne se jedla polévka a hrachová nebo čočková kaše. K večeři byla zase polévka nebo též brambory s mlékem.

Lidé v Uhřicích nosili běžně tzv. malohanácký kroj. Jeden, obyčejný, nosili ve všední dny na práci. O svátcích a významných dnech si oblékali slavnostní kroj, který se často dědil z otce na syna. Ve dvacátém století bylo možné vidět ještě ve dvacátých letech převážně starší občany v kroji, ale dnes ho lze spatřit pouze v síni tradic cetkovické základní školy.

Stejně jako kroj se postupně vytrácí i nářečí. V oblasti Malé Hané, tedy i v Uhřicích, se mluvilo malohanáckým neboli centrálním nářečím. Dnes tak mluví převážně pouze starší generace.

Zvyky, které dříve představovaly společenský život na vesnici, vymizely, nebo se dochovaly jen z části. Na sv. Štěpána a na Tři krále se chodilo koledovat. Veselé bývaly „vostatke“, kdy chodily maškary po vesnici a večer se tancovalo v hospodě. Na Smrtnou neděli pochovávala mládež za zpěvu smrt (zimu) nebo ji pálila. Na 1. května se stavěly máje většinou u každé chalupy a posledního toho měsíce se kácely. Po žních se slavily dožínky, většinou u každého hospodáře zvlášť. Na hody se tančívalo v neděli, v pondělí i v úterý.

Naděloval Mikuláš a dodržovaly se vánoční zvyky.

Událostí prvního řádu bývala na vesnici svatba. Velká trvala i celý týden. V neděli před svatbou se peklo, snášely se drobnosti - mléko, tvaroh, máslo, hlavní dary se přinášely až v pondělí. Svatba se pak odbývala v úterý. Mládenci a řečník jezdívali na koních, střílelo se při tom, hrálo a výskalo. Chudší svatby se odbyly za jeden den. Hostina sestávala z koláčů, chleba pomazaného tvarohem a piva. Večer po svatbě se tancovalo až pozdě do noci. O půlnoci snímaly provdané ženy nevěstě z hlavy věnec a vázaly jí ženský šátek. Přitom se zpívalo.

Chodívalo se také na poutě. Nejblíže to bylo do Jaroměřic na Kalvárii, ale chodilo se i na sv. Kopeček u Olomouce, do Maria Zell a Vambeřic.

V druhé polovině 19. století dochází v našich zemích k velkému rozvoji průmyslu a zvýšení zemědělské produkce. K financování a podpoře nových aktivit byly zakládány nové spořitelny, záložny a banky. Jejich duší a hybatelem bývali vzdělaní místní lidé s patřičným rozhledem, předvídavostí a schopností činu.

V Uhřicích byla Občanská záložna zřízena dne 13.února 1866 a která patřila mezi nejstarší na Moravě. Jejím zakladatelem byl bývalý evangelický učitel František Totůšek, který ji sám 48 let řídil. Stala se hospodářskou oporou nejen uhřickým občanům, ale i občanům ze sousedních 13 obcí, kteří tak našli podporu ve svém podnikání.

Ve dnech 4. a 5. července slavila záložna své sedmdesáté jubileum, na jeho počest byl vysázen třešňový sad na Květnici. Její budova dnes slouží obecnímu úřadu a obecní knihovně, která zde vznikla v roce 1920 a funguje dodnes.

Dominantou obce je kaplička se zvonicí, v jejímž interiéru byla uchována dřevěná polychromovaná socha Panny Marie s Jezulátkem, patrně práce z počátku 16.století, později přeřezávaná. Právě stylizovaný objekt zvonice byl zvolen hlavní figurou návrhu obecního znaku.

V sousedství kapličky byl v roce 1931 postaven pomník padlým občanům v první světové válce, později byl rozšířen i o oběti druhé světové války.

Dlouhá léta stál vedle kaple Železný kříž, na jehož místě byl po roce 1966 postaven nový kamenný.

Všechny tyto pamětihodnosti jsou dobře udržovány díky obětavým občanům vesnice.

Škola stávala v Uhřicích již v 18.století. Děti z Uhřic chodily do školy v Cetkovicích, děti evangelického vyznání chodily do školy do Vanovic, což je asi devět kilometrů. Proto se uhřičtí občané rozhodli postavit vlastní evangelickou školu. Stavba trvala tři měsíce a dvacet sedm dní. Škola byla slavnostně otevřena 11. října 1863 a navštěvovaly ji i děti evangelíků z Cetkovic.

Později pro velký počet žáků bylo navrhnuto postavit státní školu pro děti obojího náboženství. Nová školní budova byla postavena v roce 1900 a vyučovat se v ní začalo 17. září. Nastoupilo zde celkem sto čtyři žáků. Měla dvě třídy, jeden kabinet, byt pro řídícího učitele a pokojík pro učitele. Z druhé strany byla umístěna obecní kancelář.

V roce 1976 se škola opravila, ale děti začaly jezdit do nové školy ve Velkých Opatovicích, tak se přistoupilo k přestavbě školy na školu mateřskou. Od roku 2008 je škola z důvodu nedostatku dětí uzavřená.

V obci byly až do roku 1948 dva hostince: u Rozbořilů (Langerů) č.p. 19 a u Jarošů č.p. 51 a dále dva obchody se smíšeným zbožím - u Rozbořilů a u Hrazdirů č.p. 89. Do družstevního - socialistického se zapojil pouze hostinec a obchod u Rozbořilů. Soukromý obchod u Hrazdirů pomalu zanikl, rovněž hostinec u Jarošů byl uzavřen.

Pohostinství bylo později umístěno v budově místního kulturního domu.

Dne 23. února schválilo Národní shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech (dále JZD). Krátce nato se rozjela kampaň za jejich zakládání.

I v Uhřicích chodily náborové komise, které přesvědčovaly rolníky o výhodách společného hospodaření. V dubnu roku 1953 se uskutečnila ustavující schůze JZD. To ale nemělo dlouhého trvání a ještě během roku se rozpadlo. Ale tak to nemohlo zůstat. Znovu chodily náborové komise. A dílo se podařilo. Koncem ledna 1956 se přihlásil dostatečný počet členů, a tak bylo možné JZD založit. 27. ledna se sešla ustavující schůze, na níž je rozhodnuto založit JZD III.typu. Předsedou byl zvolen drobný zemědělec Ludvík Písek. Byl jedním z prvních přihlášených a zakládajících členů. Rok nato se přikročilo ke stavbě kravína.

Na počest sedmdesátiletého jubilea od založení obecní záložny, byl vysázen třešňový sad na Květnici. Během let prošel sad obnovou a byly vysázeny nové mladé stromky a provedena údržba zeleně. Vznikly zde také nové stavební pozemky pro výstavbu rodinných domků.

V letech 1926-1930 bylo provedeno scelování a odvodnění pozemků a tak padlo usnesení zřídit rybník na zavlažování luk. Za tímto účelem byla v roce 1929 postavena vodní nádrž Lipina o výměře 9828 m2. Ústí do ní potok Trhová, který odtud teče již jako regulovaný potok. Loukami pod obcí protéká Uhřický potok, který pramení u Borotína a sbírá přítoky ze Světlé, Cetkovic a Uhřic. Mnozí rolníci využívali již dříve této vody k zavlažování svých luk a věnovali této práci mnoho času a námahy. Aby se mohlo zavodňování provádět snadněji, byla na regulovaném potoce zřízena řada stavítek. Závlaha se prováděla výtopami vodou akumulovanou v Cetkovických nádržích a rybníku Lipina.

Přístup k nádrži po cestě, odbočující 750 m na jih od obce ze silnice směrem na východ (k lesu).

V současnosti je Lipina vedena jako požární nádrž se zásobou vody pro případ hašení požáru a slouží převážně ke koupání a rybolovu.

Nejstarší památkou obce tak zůstává - s největší pravděpodobností - zdejší křížový kámen. Tedy drobná památka, která bývá řazena do stejné kategorie jako smírčí kříže.

Kámen je dosti nenápadný a sotva si jej vůbec všimnete. Celkem dovedně se totiž ukrývá na konci obce, po levé straně ve směru na Jevičko, vedle mnohem většího kříže s Ukřižovaným.

Jedná se o neopracovaný kámen s nezřetelným reliéfem kříže. Jednotlivé informační prameny se příliš neshodují na jeho rozměrech, s výjimkou tloušťky kamene, která bývá uváděna vždy s hodnotou 20 centimetrů. Výška se pak pohybuje v rozmezí 60 a 70 cm, šířka 50 až 55 cm.

Jedním z mála dnešních fungujících spolků v obci je Sbor dobrovolných hasičů. Ten byl založen 4. srpna 1878 po vzniku požáru v roce 1877, který vypukl ve stodole tehdejšího majitele domu č.p. 6, který se postupně rozšířil na dalších šest stodol. Jelikož tehdy žádný hasičský sbor neexistoval, nebylo možno pořáru zabránit. Do nově založeného sboru se přihlásilo 36 mužů a byla zakoupena první dvoukolová ruční stříkačka.

První požární auto bylo zakoupeno v roce 1950. V červenci roku 1953 se na střechu hostince u Rozbořilů instalovala nová hasičská siréna na elektrický pohon. Tím se zefektivnilo svolávání členů k zásahu. Dříve se členové svolávali troubením na trubku. V roce 1968 byla provedena velká oprava požární zbrojnice a o pár let později pořízena i nová motorová stříkačka. SDH Uhřice je dnes nejčinnějším spolkem v obci.

V současnosti se členové sboru věnují převážně soutěži v požárním sportu. Dále se podílí například na sběru železa, pořádání kulturních a společenských akcí v obci, jako je maškarní karneval a dětský den, taneční zábavy, pořádání soutěží v požárním sportu a součinně spolupracují s obecním úřadem.

Podrobné informace o vzniku a historii najdete v sekci SDH Uhřice »

V druhé polovině čtyřicátých let byly v Uhřicích tyto spolky: Místní osvětová rada, Tělovýchovná jednota Sokol, Tělocvičná jednota Orel, Svaz mládeže a Sbor dobrovolných hasičů.

V roce 1980 to už byly tyto složky: Československý červený kříž, Sbor pro občanské záležitosti, Československá strana lidová, Svaz žen, Jednota, Svazarm, požárníci, Český svaz mládeže, včelaři, myslivecké sdružení, zahrádkáři, Dobrovolná sportovní organizace Sokol.

Myslivecký spolek Uhřice

Další aktivní organizací je Myslivecký spolek Uhřice, jehož členové zajišťují chov zvěře v obecních lesích a podílí se na pořádání kulturních akcí v obci.

Podrobné informace najdete v sekci Významné osobnosti »

Fotbalové hřiště sloužilo v minulosti převážně pro účely fotbalových zápasů. Zájem postupem času upadl a dnes je hřiště součástí celého sportovního areálu, který slouží k pořádání kulturních a společenských akcí.

Součástí areálu je obslužná bouda, která se postupem času dočkala kompletní rekonstrukce. Původní budova byla zbourána a na jejím místě byla vystavěna nová včetně toalet se sprchou, kuchyňky a dalšího vybavení.

Mezi tradičně pořádané akce patří cyklovýlet Okolo Malé Hané, celostátní setkání Uhřic, pálení čarodějnic a soutěž v požárním sportu. Mimo to je areál využíván a pronajímán pro další menší soukromé akce.

V rámci dotace na rekonstrukce okružních silnic v obci v roce 2014 bylo v místě původního menšího parku v prostoru kolem staré lípy vybudováno dětské hřiště. Vybaveno je houpačkami, kolotočem a dalšími prvky určené pro děti. Park navštěvují hlavně rodiny s dětmi.

Výroba a usazení nového kříže v dílech proběhlo dne 5.9.2017. Obnoven byl samotný kříž, veškeré kování i postava Ježíše byla zachována v původním stavu. Jak vše proběhlo si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

V neděli 28. října 2018 byla v naší obci vysazena lípa svobody k oslavě 100. výročí vzniku Československé republiky. U pomníku byla vzdána čest památce našich občanů, kteří padli ve světových válkách. V místě výsadby byly připomenuty události z historie naší obce (více ve fotogalerii). Strom je zaregistrován v rámci celorepublikové kampaně Strom svobody.

Zobrazit soubor v PDF »